Všem vám děkujeme za reakce na naše video, nám se moc líbí a jsme rádi, že i vám.

Dneska vám více popíšeme naši výpravu do pralesa a odpovíme také na nejčastější otázky.

1) míst, kde se dají pozorovat orangutani na Sumatře, je více, my jsme si vybrali oblast Bukit Lawang

2) máte možnost si zvolit, jak dlouho v džungli chcete být, my vybrali 2 dny treking plus 1 noc v pralese (ale můžete jen na pár hodin, ráno tam kolem oběda zpět)

3) s sebou je dobré mít dvoje obleční, dostatek vody, toaleťák, dvoje boty, repelent a plášťenku (a já měl ještě kupu léků snad na každou možnou i nemožnou nemoc)

A nyní praxe, musím říct, že nic tak fyzicky vyčerpávajícího jsme ještě za naši skoro roční cestu nezažili. Zcela “nečekaně” cesta není pořád jen po rovině, ba naopak neustále se stoupá nahoru, dolů, držíte se stromů, chytáte se lián, balancujete při cestě z kopce a aby to bylo dobrodružnější, první den asi 4 hodiny v kuse hustě pršelo. Holt deštný prales.

Navíc je pořád obrovské dusno, takže se potíte jak čuně, já jsem si “chytře” vzal kalhoty, co mám z Thajska. A znovu jsem vyhrál titul šašek výpravy, jelikož při prvím přelézání spadlého stromu se mi roztrhly v rozkroku. NAŠTĚSTÍ, jsem měl spodní prádlo. Co už bylo horší, že ty mrchy kalhoty se pořád trhaly dál, takže do tábora jsem došel jen v sukni

V táboře spíte na zemi, kde je slabá molitanová matrace, spacák, moskytiéra a polšťář (musím říct, že ten smrad z polštáře nás uspal už v půl desáté).

Sprcha = není, jen řeka

Jídlo = během treku svačina, oběd, svačina, v táboře pak večeře, další den snídaně, svačina, oběd (za toto uděluji 1*, jídlo boží a ovoce úžasný)

Záchod = turek (radši už víc nepíšu)

Druhý den, máte možnost se vrátit na raftu do vesnice, což doporučujeme, je to super zábava, nebojte bezpečná

Pokud jsem první den označil za náročný, druhý to překonal dvojnásob, vy totiž první den skoro celý stoupáte, což se zdá namahavé, druhý den příjde sestup a to je teprve “zábava”.

Chvílemi jsme si připadali, že tohle už fakt není možné sejít, že zákonitě musíme spadnout ze srázu, či si aspoň zlámat všechny nohy. Naštěstí se tak nestalo a my došli k řece, já setřepal pijavice a jeli jsme do vesnice.

No a pokud by vás zajímalo kde jsme teď, tak vězte, že včera jsme 12 hodin jeli autem do města Singkil, je to asi jen 400km a tak naše průměrná rychlost byla něco málo přes 34 km/h

A dneska ráno jsme měli přejet lodí na ostrov Palambak, což je prý ráj na zemi.. Ale počasí nám nepřálo a my jsme pořád v Singkilu, což si nalejme čistého vína je “prdel světa” ale lidé jsou milí, jíst máme taky co, jen ten turek o tom se mi i zdá (a teď myslím toaletu).

Tak nám zítra ráno držte palce ať bouře přestane a my můžeme do ráje

Titan a Inzulín