Tímto bych se rád veřejně omluvil všem mantám, za to, že jsem říkal že jsou vymyšlené. Nejsou, nejsou a ještě jednou nejsou.

MY KONEČNĚ VIDĚLI MANTY

Prvně pěkně popořádku, včera nás kolem půl 5 vzbudila modlitba z nedaleké mešity. Nám to nevadilo, jelikož jsme měli stejně vstávat na výlet.

Cesta na první zastávku trvala přes 3 hodiny, moře bylo klidné, loď pomalá, ale levná, co víc si přát..

Zastavili jsme u ostrova Padar, kde nás čekal menší výšlap na jeho vrchol. Já, co mám to své vylepšení, rád šlapu (myslím chůzi), takže jsem byl spokojen. Navíc ty výhledy byly dechberoucí 🙂

Další zastavení bylo na “pink beach”. Nebojte není to označení “naší pláže”. Je to část u ostrova, kde je písek zbarven do růžové barvy. Celkem pěkné šnorchlovaní okolo a také lehce průměrný oběd (zase naše oblíbená rýže, až se vrátíme do ČR rýžový nákyp a rýži jako přílohu nechceme vidět ani na obrázku 🙂 ).

A pak to přišlo..

Zastávka přímo na Komodo a my na vlastní oči viděli komodské draky. Je to UNESCEM chráněná oblast, kde je možné s průvodcem sledovat obří varany v jejich přirozeném prostředí. Jsou to opravdu macci a když vidíte vedle sebe kráčet někdy až 3 metry velké “hovado” máte z něj patřičný respekt.

A pak už to šlo ráz na ráz. Byli jsme na lodi, jeli na Manta Point a když nám do lodi manta doslova narazila věděli jsme, že teď už je fakt uvidíme. Je to naprosto ladné stvoření, ktere si “létá” pod mořskou hladinou a sledovat ho je přímo balzam na duši a obrovsky uklidňující. Co už tak uklidňující nebylo, byly proudy. Ty totiž byly tak silné že i přes maximální nasazení a máchání ploutvemi člověk dokázal pouze stát na místě. Takže jsme se podívali a pak rychle šup do lodi.

Zbytek cesty utekl rychle a my dojeli úspěšně do přístavu. Z přístavu na večeři a pak do postele. Z postele na letiště. Z letiště do hotelu a já vám příspěvek píšu u hotelového bazénu na Bali.

Tady bude končit tato část cesty pro naše 2 doktory, kteří jsou naprosto úžasní v tom, jak vše bravurně zvládají