My cestujeme a vy se bavíte, tak nějak by se mohl jmenovat dnešní příspěvek, tak pojďme na to, ať se nám můžete smát jo a bude to zase trošku delší..

Jsme v Toledu, tím začnu. Cesta z Madridu byla rychlá, je to asi 45km, takže příjemná hodinka v autobuse, ale o tom jsem nechtěl začínat psát. Už vím, čím jsem chtěl začít…

Máme před sebou posledních 7 hodin v Madridu a předpověď slibuje 39 až 40 stupňů, hádejte, kam vedou naše kroky?? ŽÁDNÁ botanická, zoologická či nějaká památky, my dneska šli na koupák.

Ano, po cestě jsme sice minuli ceduli ZOO odbočit doprava, ale můj pohled jasně řekl – Karle, ať tě to ani nenapadne (štěstí, že tam nebyla cedule ke královské rodině).

Mám pro vás menší radu, pokud se necítíte na to chodit na veřejná koupalistě. Upřímně každý z nás mame na svém tělo něco, co bychom změnili, co bychom měli rádi větší – menší (méně chlupaté a tak). Pokud se i přesto obáváte reakcí vezměte si s sebou něco, co odláká pohledy od vaší “problematické” části. Tak jako my, my si vzali s sebou 2 kufry a asi nám nebudete věřit, byli jsme tam s nimi jediní a vzbudilo to náležitou pozornost.

Když si okolí zvyklo, že nejsme žádní “uchylové”, co si musí brát s sebou kufr a v něm nějaké divnosti, probíhalo pak vše standardně, koupaní, opalování, koupání a opalování a pak cesta na bus.

Musím říct, že za značení odkud bus jede, zda je to ten správný bus, zda je to vůbec správné nádraží musíme udělit Španělsku důtku. Sice jsme ho stihli, ale museli jsme běhat od autobusu k autobusu a ptát se, nakonec jsme seděli (na cizích místech) a jeli.

TOLEDO JE PŘEKRÁSNÉ!! DĚKUJI mé kamarádce Báře, že nám ho doporučila. Však počkejte na fotky.

Dojeli jsme a je 40 stupňů ve stínu, řekli jsme si, že pustíme trošku žilou a koupíme si 2 lístky na bus takřka až do hotelu. Cena byla asi 2,5 eura za osobu. Autobus jede do příšerného kopce, co jsme nechtěli jít, cítíme se jak VÍTĚZOVÉ najednou zastavít a řidič řekne FINIŠ a všechny z busu vyhodí. Jsem zmaten, dle google maps, je to ještě kilometr, menším kopcem, ale pořád kopcem.

Pan řidič, to ovšem vyřešil za nás. Přišel pomalou a hlasitou španělštinou nám něco řekl, usmal se a nastoupil. Je fajn vidět, že trik – když budu mluvit pomalu a nahlas, tak mi přeci musí rozumět – zkouší i tu. No dle pár slov co znám jsem pochopil, že máme jít rovně a doprava (dobře, ukázal nam to pak ješte jednou, prd jsem mu rozumněl). A tam už byly schody a cesta se zkrátila o půlku

Jsme na hotelu a máme hlad a žízeň. Jdu použít googl a najít nejbližší obchod. NE NE NE do***** víte kde je nejbližší otevřený obchod?

TAK KDE JSME NASTOUPILI DO TOHO BUSU NA ZAČÁTKU CESTY – 1,5 KM Z KOPCE A PAK ZASE DO KOPCE

Ne, nejsme vítězové, jsme blbci

Ok, aspoň mohl cestou Karel nafotit krásné fotky (viz níže), my koupili večeři a snidani a vracíme se zpět. Na bus prdíme, když už tak s plnou parádou a pěšky.

Asi 150 metrů před naším ubytováním uhneme do jiné uličky a já mám chuť plakat, nebo pít, nebo plakat a u toho pít. On je tam ještě jeden obchod, nový, co není na mapách, levnější, s čerstvým pečivem, studeným pitím..

Je půl 10 večer, dopisuji tento status a směju se u toho, jaký to byl vlastně príma den. Co nás asi čeká zítra.

Titan a Inzulín (jo a dneska jsme ušli přes 12 km z toho část ve 40 stupních, jo chlubím se tím