Dnešní den měl být o návštěvě paláce v Bangalore, a měli jsme si odtamtud nafotit spoustu krásných fotek. No musím vás zklamat, palac nebude, zhatila to jedna věc – nákup simkarty!

Vyrazili jsme ráno po 10:00 prvně jsme museli najít Vodafone prodejnu, u té jediné si turista může ve zkráceném procesu pořídit simkartu. Normálně totiž potřebujete:

– 2 kopie pasu
– 2 kopie víza
– 1 pasovou fotku
– několik set rupií
– telefonní kontakt na někoho v Indii
– adresu v Indii
– jméno a příjemní osoby, která se za vás zaručí

Vodafone jsme našli, sice až na druhý pokus, ale našli (2,5 km chůze).

Simkartu nám prodali a to za mrzky peníz 80 korun a ještě slíbili neomezené volání a na den 1,4 GB (a já vůl jim věřil, o tom později).

Jenže je tu další komplikace, simka je neaktivní, asi si říkáte, to už je brnkačka, no asi takhle..

– prvně to musí všechno přepsat do pc (papír, který jsem výplňoval, přikládám jako důkaz)
– následně čekáte až to projde systémem
– po té VDF kontaktuje indické číslo a zeptá se zdá vás znají
– pak si ověří, že adresa, kterou jste jim uvedl existuje
– ne ještě neni konec
– pak vám pošle oznámení že je vše ok
– po oznameni přijde výzva s číslem, kam zavolat aby jste provedl verifikaci své osoby
– zeptaji se na pár otázek a pokud jste odpověděl správně tak….
– HOTOVO

A teď si říkáte, ti se mají, tolika dat, co s tím asi budou dělat. Kdybych byl sprostý, tak řeknu …. jelikož simkarta nejde.

Určitě vás napadne, je to předplacená karta tak tam asi nebudou peníze a máte pravdu nejsou (takže sliby o denním netu a volání byli fake), štěstí že je blízko stánek, kde dobíjí simkarty Vodafone.

A ejhle, drobná chyba, tato simkarta jde dobít pouze u prodejce. Takže my jdeme zítra ráno kam?? No přeci znovu do Vodafone..

No a dneska jsme při tom všem, ušli 12 km a koupili jsme aspoň rum a i nějaké ty dary a kdyz bůh a VDF zítra dají, ráno dobijeme kartu, stihneme palác a večer nás čeká autobus a cesta do Goa.

Kdo dočetl až sem vyhrává jedno curry