Myslím, že občas je prostě potřeba říci DOST! A tento den přišel dneska. Cestování a procházení miluju, je skoro 41 stupňů a Karel běhá, jak kdyby si místo inzulínu píchal jiné látky, běhá od jedné památky ke druhé. A směje se..

Ze mne leje jak z vola, funím, účes nedrží (ty řeči v reklamě, že účes po aplikaci laku Taft vydrží vše jsou lživé) a potím se i na místech, kde jsem ani nevěděl, že se potit dá.

Takže říká DOST, most je to poslední kam se vlečeme. Takhle, já se vleču, Karel poskakuje a fotí a fotí. Ostatní na nás koukají jak na blázny. Se jim to kouká, když si vozí zadky v autobusech z památky k památce. Jejich pohledy jim oplácím a mám chuť vypláznout i jazyk. Ale ten se mi přilepil k patru.

Abych podpořil své nohy k chůzi zpívám si. No uplně to nepomáhá, ale pohledy ostatních se z definice blázen dostávají do pohledů – asi je to žebrák, radši na něj koukat nebudeme..

Most

Ufff, i Karel souhlasil, že je fakt vedro. Ano je, myslím, že mám na botách asfalt. Tak to není asfalt, je to žvejka. Škoda, že ten čupr most byl 2,5 kilometru od našeho ubytování. Myslím, že písně Madonny bude znát celé Toledo ..

Nebojte, ono to tak strašné nebylo, jen jsem se snažil lehce vtipnou formou naznačit, že i my občas potřebujeme pauzu a tak jsme půl dne chodili a pak půl dne leželi a koukali na filmy a plánovali další naše kroky. Za pár dní budeme ještě jižněji, myslím, že těch 41, co bylo dneska byla taková zkouška, zda to zvládneme..

My to zvládneme nebojte

Titan a Inzulín a Pot