Tak Fatima to vzdala. Zřejmě najít jednu blbou krosnu byl úkol nad její síly 🙂

Nevadí, mám novou slečnu, co to řeší. Sice mě její dotaz zda už mám krosnu trošku překvapil, já zas překvapil ji, když jsem řekl že ne..

Znovu jsem slečně poslal popis krosny, fotky krosny, popis věci co tam mám. Načež jsem ji upozornil, že tam mám léky, které nutně potřebuji a že pozítří mi léky dojdou (ano, lžu, léky teď žádné nemusím brát). No evidentně ji to bylo šumák, tak zítra zkusím jinou taktiku.

Jinak být na ostrově, kde se natáčí Trosečník je fajn do té doby než zjistíte že 3/4 ostrova je uzavřeno pro natáčení 😀 takže z odpolední procházky místo několika hodin bylo několik minut. Navíc po část cesty jsem měl u sebe hlídače, abych náhodu nezašel kam nemám. Asi se bojí abych jim nehodil nějaké jídlo.

Karel se vypravil do moře, aby zjistil, jaké to je pod vodou. Myslím, že jeho hodnocení uslyším už asi pořád. “Jako pěkný, ale raja-ampat byl hezčí.”

Noc jsme v našem desetilůžkáči zvládli nad očekavání dobře, chrápal jen jeden spolubydlící. Který navíc dneska odjel 🙂

Jinak se snažím pro pana Inzulína domluvit ponor. Zatím bez úspěchu, ukázalo se, že pokud člověk nezaplatí několikadenní kurz, je pro místní potápěče nezajímavý.

Ale abych neskončil vyloženě negativně, dočkal jsem se dneska dechberoucího západu slunce.

A večer byla taneční – ohnivá show místních chlapců. Záběry ještě musíme sestříhat, trošku se nám oběma třásly ruce z toho “žáru”.