Jsme zpět v civilizaci 🙂 a tím pádem vám konečně můžeme napsat kde jsme byli a jaké to tam bylo. Doufám, že se těšíte, jdeme na to.

Vyrazili jsme z “městečka” Singkil ráno lodí a naše cílová stanice byl maličký skoro neobydlený ostrov Palambak. To, že postupem času budeme chtít brát čím dál tím více lidí s sebou na cesty, jsme vám říkali a strašně rádi bychom vzali i sem někoho vás, jenže má to pár ALE

1) Cesta z nejbližšího letistě sem do Singkilu trvá v ideálním případě 10hodin autem.
2) Často se stává, že loď ze Singkilu nevyjede skrz bouři na moři. Človek musí zůstat na pevnině (lidé jsou milí i jíst se tu dá, ale druhý den už fakt nemáte co dělat )
3) V 90% všech ubytovacích zařízení je pouze turecký záchod (o tom až později).
4) Cesta lodí trvá 4 hodiny, pak další loď cca 1,5 hodiny a jste na místě. Není to nic pro osoby, co trpí mořskou nemocí (je možné objednat dopredu speed boat, ale ta je celkem drahá).
5) Na ostrově jste plně závislí na tom, co vám kuchař uvaří (není tam žadné menu ani jiná možnost stravování). Dobrá zpráva je ta, že umí vařit 🙂
6) Není tam signál ani mobilní ani internetový (OK je, ale musíte jít 3,5 KM pěšky)

No pokud vám předchozí výčet ALE nevadí ba naopak vás láká, jste ideální členové party pro poznání ostrovů na Sumatře.

A teď už ty pozitivnější věci, ostrov Palambak je spolu s Raja Ampatem nejkrásnější místo, které jsme kdy navštívili. Naprosto nás okouzlilo tyrkysové moře, voda byla teplá (ano, žádné jehličky) a k tomu máte 3,5 kilometru dlouho pláž s bílým pískem jen pro sebe, no není to ráj?

No byl by kdyby tam nebyl jeden BOSS, který to tam řídíl. Což o to, nám byl celkem ukradený, ale shodou okolností jsme poznali v Singkilu jednu milou českou rodinu (ten svět je fakt malej) a na jednu noc byli ubytování s námi v našem resortu. Místní BOSS jim tak nabízel různé možsnoti odvozů i ubytování, jen ty ceny byly takové zvláštní. Ony se totiž každou hodinu zvyšovaly. Myslím, že podobnou míru inflace nemá ani Venezuela. I v ráji měl Adam a Eva hada, my měli Denyho 🙂

A nyní k tomu pro mne osobně nejdůležitějšímu. TUREK. Zvládnu spát v džungli, nevadí mi plesnivý pokoj i toho pavouka přežiju a ještěrky jsou mí kamarádi, ovšem turecký hajzl je prostě ďáblova díra. 6 dní jsme spolu “strávili” i několikrát za den a prvních pár “pokusů” nebylo uplně dokonalých (ano Karel se mi neustále smál), a doufám, že na dlouhou dobu už se spolu nepotkáme.

Bylo to delší, snad vás to bavilo a nyní už nějaké fotky 🙂 zítra vám řekneme, co jsme dělali na mé narozeniny.