Jsem moc rád, že vás včerejší příspěvek ohledně simkarty tak zaujal. Takže jdeme pokračovat..

Ráno po výborné snídani jsme zabalili, hodili krosny na recepci a vyrazili do společnosti VDF řešit simkartu.

A chyba nebyla na naší straně, pan z VDF zapomněl naší kartu nabít tarifem. Za 30 minit to bude řekli, my jsme si sedli a čekali. A pak:

– zjistili že jsme to kupovali v jiné pobočce, tak to máme řešit tam, odmítli jsme
– začali zuřivě volat a požádali o strpení
– pak řekli ok vyčkejte bude to
– následně řekli, že to nebude protože jsme simku nezaplatili (a jak se k nám asi ta simkarta dostala, že) tak jsme řekli, že zaplatili
– znovu začali volat, že projdou zaznamy kamer
– hodinu po startu řešení – 4G internet
– cítíme se jako hrdinové a jdeme pryč

No a pak už to šlo raz naráz, objednali jsme rikšu a vyrazili do paláce v Bangalore.

Stavba, dokončená v roce 1878 v sobě po mnohých rekonstrukcích snoubí indické a britské styly.

Cena je na Indii astronomická cca 180 korun na osobu plus příplatek za focení.

Pak jsme měli chvíli času a vyrazili do místní křesťanske baziliky, přeci jen jsme ve vízum uvedli, že jsme křesťané, tak abychom měli důkaz.

A teď jsme kde? No přeci v buse a jedeme vstříc novým dobrodružstvím na pláže v Goa 🙂 máme luzkovou úpravu za 240 korun na osobu, skoro jak v Intercontinentalu 😀. A pojedeme asi 16 hodin, asi, tady se nikam nespěchá.

Díky za přízeň

Už lehce špinaví Titan a Inzulin