Ten čas hrozně letí. Je to už rok, co jsme začali oznamovat rodině, přátelům a známým náš plán. Plán prodat co můžeme, pronajmout dům a zkusit štěstí a vyjet na cestu kolem světa..

Občas, když zuřivě nechodíme, nefotíme, nesmlouvám ceny či neplánuji další část, tak přemýšlím, co už se nám povedlo a co nás asi čeká.

Co je pro nás strašně důležitý je to, že to oba zdravotně zvládáme. Karlův cukr je v dobrých hodnotách, moje nohy šlapou lépe než ty staré. Občas jsem ráno lehce ztuhlý, občas jsem unavený z dlouhé chůze. To ano, ale není to nic, co by omezovalo, co by cestu znemožňovalo. Je to jen taková připomínka toho, že revma tu je a bude se mnou navždy. Stejně jako Karlova cukrovka, ta taky nezmizí, neodejde. Jde jen o to, nevzdat se, nepodlehnout onemocnění a naopak se snažit užít si maximum toho, co současnost nabízí.

A jsme nadšení z toho, když nam píšete, že jsme vám dodali odvahu, zkusit cestu s diabetem či s revmatem či po výměně kyčlí. Nebojte, budeme vás inspirovat ještě dlouho.

Na našem instagramu se můžete podívat, jak jsme včera oslavili poslední večer ve Španělsku a nyní vám ukážeme poslední velkou památku, co jsme včera viděli.

Plaza de Espaňa

Bylo nám tu krásně Španělsko, vítej Portugalsko

Titan a Inzulín