Návrat do jungle podruhé a potřetí. To není název nového filmu z produkce Zdeňka Trošky, to byl náš den na Raja Ampat
Ráno jsme vstávali v půl páté, měli jsme domluven výlet do džungle a na pozorování Rajek, což je endemický druh opeřence, co tu žije.
Když bylo 06:15 bylo nám jasné, že průvodce se na to vyprdnul, tak jsme si šli zase lehnout.
V 07:46 průvodce přijel a omlouval se, že zaspal. Smál se slíbil že nás do pralesa vezme odpoledne.
Následně k naší chatce připlavolo hejno divokých kapustňáků (o tomto „zázraku“ jsme vás už informovali).
Ve 14:00 jsme byli znovu připraveni vyrazit do džungle a sledovat ty výjímečné ptáky.
No řeknu to takhle, došli jsme na místo pozorování, značně zpocení a lehce ošlehaní místní florou. Nastřikali jsme na sebe skoro celý repelent, když jsme viděli, že i místní se strikaji, postříkali jsme se znovu a čekali.
A čekali
A čekali
A čekali
Když po dvou hodinách sezení na kameni jsme viděli leda jednu stonožku, začali jsme pochybovat zda nějaká rajka vůbec existuje.
Jak poznamenal Eda: „My máme v Jevanech podobný les a i počet rajek je stejný“.
A hle když jsme už říkali že nic nebude něco přiletělo, byl to nějaký pták, kterého jsme začali zuřivě fotit. Rajka to nebyla.
Náš průvodce zaslechl nějaký podivný zvuk a my vyrazili hlouběji do pralesa a tam už jsme se dočkali.. I když…
Teď asi budete čekat, že v galerii uvidíte spoustu fotek, těch ptačích zázraků. No netěšte se, měli jsme sice štěstí a rajky jsme viděli jenže jsou to velmi plachá zvířata. Takže jsme viděli 3 krát ocas v letu a párkrát celou rajku. Ať víte jsk vypadá přikládáme aspoň jedno foto z netu:)
A jelikož se již začalo stmívat vyrazili jsme domů. Po cestě jsme se ještě stavili pro chlazené pivo a Pepsi. Taková menší odměna za jeden takový obyčejný den s rajkou červenou.
Titan a kapustňák Inzulín