Myslím, že v tomto resortu jsme raritou.

Odmítáme s díky, že opravdu není potřeba nám každý den uklízet, prvně se u všeho ptáme kolik co stojí a dneska jsme si sami zorganizovali výlet a to, že jsme šli pěšky do nejbližší vesnice.

Paní recepční se velmi divila, když nás viděla se toulat po vesnici. Lidé nám nabízeli odvoz do hotelu a ptali se, jak jsem se tam dostali 😀

Místní jsou ovšem zlatí, všichni nás zdravili, děti kolem nás běhaly, ptali se odkud jsme, podávali nám ruce…

Snažili jsem se najít obchod, chtěli jsme nějaké sušenky na svačiny. Jediný obchod, který byl v domě místní ženy byl ovšem zavřený. Takže smůla.

Velká výhoda je ta, že naprosto všichni umí alespoň základně anglicky, takže i kdyby se člověk ztratil, vždy mu někdo rád pomůže.

Jo a taková zajímavost, večer tu je zima. Ne jako v ČR, ale teplota klesne na 20 stupňů a spíme pod dekou a když píšu tento přispěvek mám úplně studené prsty.

Z JetStar mi už nikdo nepíše, tak snad celá firma hledá “špindíru”.

Na fotkách vám ukážeme náš resort a vesničku.

Ať se fotky líbí 🙂

Titan a Inzulín