Pojedeme na výlet, pojedeme na výlet. To není hláška z pořadu Teletubbies, to byl náš program na moje narozeniny.

Možná jsem nezmínil, že tu s námi trávila čas i jedna česká rodina, se kterou jsme na daný výlet (cestovní po různých ostrovech) vyrazili.

OK, tak se vyjelo skoro o 3 hodiny později, než bylo v plánu. Čekalo se na benzín. Hlavně že jsme vyjeli, nabrali Martina s rodinou a hurá za ostrovy.

Co je nutné říct, tak to, že jsme měli slow boat – pomalou loď, nejsme Onasisové abychom si brali rychlou (a říkali jsme si, že se aspoň pěkně projedeme).

Kapitán a dva pomocníci vypadali jako kování námořníci, takže nebyla vůbec žádná obava, že se něco stane.

První ostrov, bomba, tyrkysová voda, Karel šnorchluje, já se snažím vyfotit si pěknou fotku sebe, moře, písku, palem. Myslím, že mám rozbitý telefon, protože tam nějak nemohu vše “narvat” a když už to tam mám, rozhodně to nevypadá tak jak očekávám. Boj s focením vzdávám.

Jé, to je ale velký černý mrak na moři. Štěstí, že nás jistě mine.

TVL (pardon za výraz) mrak se zvětšuje a zvětšuje a díky větru míří na nás. Ale všichni jsou v klidu, já to hraju taky.

Tak dost bylo hraní, jdeme do lodi, tohle bude zlý. Už jen čekám, kdy se objeví 3 tornáda a scéna apokalypsy je dokonána.

Prší.

Prší více.

Je tohle ještě vůbec déšť?

Fajn, déšť se proměnil v malé jehličky a bodá.

Snažíme se odjet, nejde to. Rozbil se nám lodní šroub. Myslím, si o těch třech, že to jsou amatéři, žádní námořníci. Snaha o opravu napoprvé selhává.

Déšť slábne, ha ha přírodo, zase jsme tě porazili.

Omlouvám se! Začalo znovu a s větší intenzitou. Šroub je už prý ok, tak až přestane pršet jedeme.
Nakonec fakt přestalo a my jedeme dál na ostrov Tailana. Ten jediný si pamatuju jménem .

Kdyby bylo jasno a slunečno je to ráj na zemi, jelikož je tma, prší a je celkem zima spíš to připomíná naše dřívější rybaření v listopadu, kdy jsme si v sudu museli rozdělat oheň, abychom se zahřáli.
Tailana nás neokouzlila, ale dělá se lépe i slunce se nás usmívá. Okolí je ovšem impozantní, všude jsou malinkaté ostrůvky s nádhernou vodou.

Vyrazíme na jeden malý ostrov, kde se prý dá i stanovat. Dle mne NEDÁ

No a finále je návštěva místní vesničky (ha, kterej jouda si nevzal jako jediný boty?..) no nic sedím v lodi a čekám až přijdou.

Nemám triko, a moje chlupatá hruď láká pozornost. Pokud něco místním chlapcům a mužům chybí jsou to chlupy a vousy.

Tak jo myslím, že se seběhla půlka vesnice a koukají.. Holky se smějí, některé si mne fotí. Zastrčím břicho, abych u nich doma na zdi vypadal lépe.

No a je konec vracíme se domů. Byli jsme pryč skoro 10 hodin, je tma a my jedeme k našemu resortu.

JÁ SE NA TO ALE UŽ FAKT DNESKA VYPRDNU. Zase se rozbil lodní šroub. Tentokrát o korály. Ovšem aspoň vidíme hvězdy, “námořníci” pádlují a já už se teď bojím, co zažiji až mi bude 34

Titan a Inzulín