„Vzhůru k výškám“.. Tak toto zpívá nejen nesmrtelná Helena Vondráčková, ale dneska už i my dva.
Rozhodli jsme se vyrazit na jeden z nejvyšších bodů v Hongkongu a to na vyhlídkovou věž The Peak. A nebudeme lhát, lehce jsme podváděli, jelikož jsme se nechali vyvézt lanovkou (linka je funkční od roku 1868, naštěstí od té doby již značně zmodernizovali svůj vozový park).
No a výhledy to byly rozhodně impozantní, mít jasno, bylo by to snad i dechberoucí 
Cena jízdenky i s vyhlídkovou věží přišla na 290 korun na osobu. Což je méně než jsme čekali. Fronta nebyla dlouhá a od nákupu jízdenky po první fotku nahoře neuběhla ani půlhodina.
Odpoledne jsme pak strávili v nedalekém parku Kowloon. Je super, že přímo v centru je tato oáza klidu, zeleně a odpočinku. Lidé tu cvičí Tchaj ťi, prochází se po čínských zahradách anebo se snaží najít východ z bludiště.
Nás nejvíce zaujala čast s voliérami, kde byli ptáci, o kterých jsme ani my dva ještě ani neslyšeli. No dobře, tak já znám jen Aru a slepici s holubem, ale Karel toho pozná víc a i on byl občas překvapen.
Obecně jsme z Hong Kongu nadšeni a na krátší výlet můžeme rozhodně doporučit. Je to diametrálně odlišné například oproti Bali, trošku podobné Kuala Lumpur a na tisíce světelných let dopředu než Indie
Teď už ležíme na pokoji a chystáme se ke spánku. Zítra nám totiž končí druhá část naší dlouhé cesty. Cesty kolem světa s balením inzulínu a taškou plnou léků na revma
A zatím si nemůžeme vůbec stěžovat, více v zítřejším příspěvku.
Děkujeme za Vaši podporu a jsme rádi, že i vy jste rádi.
PS – dneska jsme potkali Nicol Kidman a Alberta Einsteina, zázrak..